Pouť do Skalního Dómu

To nám tak jednou skončila škola už v jednu a my se rozhodli, že nebudeme marnit čas a vydáme se Omarovy mešity, neboli Skalního dómu. Kdysi tady stál nejsvatější a největší židovský chrám, ale přišli zlí arabové, chrám jim zbourali a natruc jim tam postavili mešitu, která momentálně tvoří dominantu celého Jeruzaléma. A židům zbyla jen zeď pro pláč. Mešita je sice vidět z celého širokého okolí, ale dostat se k ní byl pěkný oříšek. Když se nám to konečně po několika vypocených litrech podařilo, zjistili jsme, že je momentálně zavřeno. Možná zrovna myli okna. Lehkou satisfakcí byl pohled na zeď nářků, respektive opravdu naříkající ortodoxy. Sedíce, hlavu natlačenou u zdi, opravdu úpěli! (Tahle věta nedává moc smysl, na přechodníky jsem chyběl).
Do večera bylo času dost, tak jsme se vydali hledat jiný objekt turistického chtíče - Holy Sepulture. Nevím, jak to přeložit, ale v zásadě jde o místo, kde byl ukřižován a pohřben Ježíš (Golgota) a kde byl následně vybudován chrám. Hledali jsme hodiny. Když už jsme mysleli, že jsme na místě, zjistili jsme, že nás od Holy Seputure dělí zeď jakého pravoslavného komplexu a že bychom ji celou museli zase někudy obcházet. Já už jsem musel zase zpátky do školy na večerní hodiny postprodukce, tudíž jsme se rozešli. Klárka šla k Jaffa gate (západní brána Starého města), já, s mapou, jsem mířil k Lion's gate (severní brána). Byla to pravděpodobně mapa jiného Starého města, protože jsem se dostal do Holy Sepulture, které vůbec nebylo po cestě a já nebyl s to se z něj vymotat. Když se tak stalo, a já, lehce přinasraný, našel nějakou rozumnou uličku, zjistil jsem, že jsem u Jaffa gate. A tak jsem šel s Klárkou na autobus.
Za to, že jste si přečetli tenhle článek o tom, jak jsme nic neviděli, vám ukážu fotku, která není ze Starého města, protože jsem si zrovna nevzal foťák.

Trocha fotek

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych na net hodil pár fotek. Asi hodinu jsem zápasil s facebookem, zatím vítězí 7:0, takže se na ně můžete podívat zatím jen na blogu. Navíc netuším, jak funguje html formátování, jsou tedy nasázeny dost chaoticky. Jak tak koukám, odspodu jsou nejstarší, nahoře nejnovější. Dobrou chuť.

Študium

Všechny vzrušující příhody si pěkně vyžrala Klárka, takže na mě zbyla rutinní každodennost. Chodíme do školy. Týden je tady od neděle do pátku, v pátek večer začíná šabat.
Zápis předmětů jsme absolvovali minulý čtvrtek, ale než jsme se dostali na řadu, roztomilá úřednice nám oznámila, že si musí na půl hodiny odběhnout. My už jsme měli domluvenou prohlídku bydlení (ten den jsme našli náš sklepní byt). Že prý máme teda přijít v neděli, což jsme učinili. Ložnice bez oken má tu nevýhodu, že kdykoli se vzbudíte, je tam tma, což vede k mylné domněnce, že ještě není ráno. Do školy jsme dorazili lehce po jedné a k našemu překvapení nám roztomilá administrátorka oznámila, že už je skoro všechno obsazené. Můj rozvrh se pyšnil třemi předměty a Klárčin byl o jeden nebo o dva bohatší. Naštěstí máme 2 navzájem kombinovatelné možnosti - zajít si na hodinu, kde není místo, a snažit se tam vklínit, nebo zkusit jiný obor.

Můj rozvrh:

Neděle
Historie Jeruzaléma

Pondělí
Video art - 10:00 - 13:00. Čím méně je to koukatelné, tím více je to art. Myslím, že s Pahýlem (můj první pokus o film) objedu pár artových festivalů.
Dokument - 14:00 - 17:00. Pokusili jsme se vklínit na dokument, který učí stejný člověk jako videoart. Vykopnul nás.

Úterý
Kamera / experimentální video - 10:00 - 13:00 Tady ještě nejsem úplně rozhodnutý, co si vybrat. Obojí tento týden odpadlo
Scénáristika 14:00 - 17:00. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě scénaristika v hebrejštině mohla tak bavit

Středa
Videoklip 10:00 - 13:00. Jednoznačně největší překvapení. Workshop z jiného oboru, vede jej izraelská popová hvězda (dívka, která mi ho popisovala byla nesporně jeho fanynka). Máme se rozdělit do skupin po dvou až třech lidech a výstupem každé budou videoklipy současných izraelských autorů, které poběží na kMTV (košer MTV). Ukazoval nám videoklipy z minulých let a je to velká výzva!

Čtvrtek
Krátký dokument 14:00 - 17:00. Definice krátkého dokumentu: Nesmí být delší než doba, po kterou i ten nejtěžší prostatik udrží moč. Tento formát schválila Česká odborně-lékařská evropská komise (zkráceně ČOLEK).
7 smrtelných hříchů 17:00 - 20:30. Nějaká konceptuální výtvarná mazanice. Výuční čtvrtek jsme ještě neměli, tkaže nmůžu referovat

Pátek
Fotografování 9:00 - 14:00.

Kromě těchto regulérních hodin máme ještě každý večer 3 hodiny intenzivního kurzu hebrejštiny. Ten je tak intenzivní, že jsem kvůli němu musel vymazat část vzpomínek z dětství a oželet některé motorické a kognitivní schopnosti, abych si zapamatoval, jak se řekne "Jak se jmenuješ?" (Ech kohim lecha?) nebo "Jsem z Česka, ale teď jsem v Jeruzalému" (Ani mi Čechia aval achšav ani be Jerušalaim). Omlouvám se tedy starým kamarádům, které po svém příjezdu nepoznám.

Šalom

Ahoj!

Vítám vás všechny na resuscitovaném ejnl blogu, který už déle než půl roku zahnívá a kvasí, aby se z něj mohlo stát archivní košer víno. A to se stalo právě teď.
Lehce do retrospektivy. V neděli jsme měli naplánovaný let na sedmou hodinu ranní. Já jsem jel odpoledne s mamkou vlakem a večer + noc jsem strávil s Kubou a Jahůdem ve Sotdůlkách. Bylo to zábavné, protože jsem cestou vlakem a celou noc dodělával náš nový festivalový film s všeříkajícím jménem "Zakopaný pes". Na letiště jsem přijel nevyspaný a přes noc jsem do sebe zakopal pár psů pro lepší workflow, za což mě Klárka počastovala replikou, že ze mě táhne chlast. Nepopírám.
U check-inu nás uvítali s příjemnou nabídkou - pokud poletíme přes Polsko později večer, nejenže budeme čekat 4 hodiny ve Varšavě, ale také nám dají 400€ kompenzaci. Klárce trval přepočet trochu déle. A tak jsme letěli přes Polsko. Ve finále nás každého tedy letenka vyšla na -3500 Kč, pak že ČSA nemá krachovat.
Z Tel Avivu jsme jeli taxíkem (pro 10 osob) rovnou do Jeruzaléma, kde jsme byli kolem páté ranní. Ještě na letišti Klárce nějaká Izraelka poradila, že máme hledat hostel kolem Jaffa gate, což je jedna z bran do starého města. První, co jsme našli, se jmenoval Petra hostel, kde nás vítaly neprostupné plechové dveře a otázka "Who is it?". Pak nám otevřel černoch, který vypadal jako woodoo šaman a ubytoval nás v pokoji pro šest lidí a pár stovek mravenců. Ti lidi tam naštěstí nebyli, ale mravenci jo. Ráno, asi po 3 hodinách spánku nás kromě sbíječky a sypajícího se stropu probudili dělnící, kteří ve čtvrthodinových intervalech klepali a chodili do pokoje kontrolovat strop, jestli je stále stropem a ne už podlahou.
Fotky a pokračování již brzy.