Pouť do Skalního Dómu

To nám tak jednou skončila škola už v jednu a my se rozhodli, že nebudeme marnit čas a vydáme se Omarovy mešity, neboli Skalního dómu. Kdysi tady stál nejsvatější a největší židovský chrám, ale přišli zlí arabové, chrám jim zbourali a natruc jim tam postavili mešitu, která momentálně tvoří dominantu celého Jeruzaléma. A židům zbyla jen zeď pro pláč. Mešita je sice vidět z celého širokého okolí, ale dostat se k ní byl pěkný oříšek. Když se nám to konečně po několika vypocených litrech podařilo, zjistili jsme, že je momentálně zavřeno. Možná zrovna myli okna. Lehkou satisfakcí byl pohled na zeď nářků, respektive opravdu naříkající ortodoxy. Sedíce, hlavu natlačenou u zdi, opravdu úpěli! (Tahle věta nedává moc smysl, na přechodníky jsem chyběl).
Do večera bylo času dost, tak jsme se vydali hledat jiný objekt turistického chtíče - Holy Sepulture. Nevím, jak to přeložit, ale v zásadě jde o místo, kde byl ukřižován a pohřben Ježíš (Golgota) a kde byl následně vybudován chrám. Hledali jsme hodiny. Když už jsme mysleli, že jsme na místě, zjistili jsme, že nás od Holy Seputure dělí zeď jakého pravoslavného komplexu a že bychom ji celou museli zase někudy obcházet. Já už jsem musel zase zpátky do školy na večerní hodiny postprodukce, tudíž jsme se rozešli. Klárka šla k Jaffa gate (západní brána Starého města), já, s mapou, jsem mířil k Lion's gate (severní brána). Byla to pravděpodobně mapa jiného Starého města, protože jsem se dostal do Holy Sepulture, které vůbec nebylo po cestě a já nebyl s to se z něj vymotat. Když se tak stalo, a já, lehce přinasraný, našel nějakou rozumnou uličku, zjistil jsem, že jsem u Jaffa gate. A tak jsem šel s Klárkou na autobus.
Za to, že jste si přečetli tenhle článek o tom, jak jsme nic neviděli, vám ukážu fotku, která není ze Starého města, protože jsem si zrovna nevzal foťák.